|
"Bele sme a bodem"
3. září 2012 v 13.51 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 12"Bele sme a bodem"Je to ož to hodně dlóho, co se tam dule, kde se dneska říká "jižni Morava" začale dit věce, kery se Jožinovi pranic nelébile. Dost na tem, že měle za barákem baženo, sósedi mo nemuhle přejit na méno, kdež se vracival často nachmelené medovinó, Jaruna pak do něho šťárala, až mo v hlavě hočelo...A včil! Že pré založijó Velkó Moravo!!! Jak kdebe nestačelo, že Morava bela dosť velká každy jaro, kdež tále snihe na horách...Včil slebojó že pré volbe, ale sténě jenom zvihnó daně, pomeslel si Jožin a začal cose paktovat se svojema kamošema z mokré štvrti. V soboto, kdež eště všeci chrápale po velké pijatice, nadral do pracho před dveřama svoji chajde rebi kosť – domlovené signál pro Jaruno, že de na rebe...Ale místo odice a piksle na hléste (šekovné Jožin si jo odělal z koziho roho) si vzal měch na vodo, vino do měcha, nenažranymo sósedovi šrutko ozenyho z komina a opatrně obešil celó dědino, abe vyzvihl svoje kumpáne – Joro, Karla a Helmuta. Po pravdě – o Helmotovi dlóho ovažoval, protože je to staré prótnik – za slovana se jenom přetvařoval, protože ož nemuhl vedržet te árijsky babe a tak se vtiral...Ale sele měl za tře a tak be se muhl hodit. . Netrvalo dlóho a ož za svitáni belo možny vidět tře kamaráde a jednyho tahóna, jak si vešlapojó za dědinó. Belo jim tak nějak lehko, protože se rozhodle, začat nové ževot! Nandó si nějaky šekovny místo, kde se jim bode dařet aji kdež nebodó zbetečně moc dělat. A protože rozhodňéši národe ož obsadile všecke břehe středozemniho mořa, rozhodle se na troc jit tam, kam okazojó meche na stromech – na sever. Nakonec – Vincek se v hospodě chvástal, že zem je kolatá...Tož co – "Me sme me", holákale všeci a postopovale na sever. Za pul hodine ož Jora poskakoje, že chce dom, ale omlčele ho kóskem ozenyho a hltem vina. "Poď a nekecé, za chvilo tam bodem", povzbozoval nálado v možstvo nepsané šéf Jožin. Bel si totiž jisté, že kdebe se zastavile dřiv jak za tře dně chuze, Jaryna be je vepátrala a snum o novym ževotě be belo utrum! Ona totiž bela v króžko orientačniho běho za nélepši běhno – ta se neztratila nikdá a vešňopala všecke kontrole!! Ale řeče se mlovijó a voda teče... třeti den bel ten špacir dlóhé aji na Jožina a navíc jim začale docházet zásobe. "Kamarádi, meslim, že bech vám měl něco řict", začal skoro státnicke Jožin, kdež oviděl malé vršéček na řekó Moravó. "Was?", zachroptěl onavené Helmot. " Počki, velezem tam navrch a tam vám to řekno", odkládal takticke zvěstováni kroté pravde o vlastní lenosti Jožin a začal hledat nějaké ostré předmět v kapce, abe muhl veryt nějakó svojo hlóposť do kameňa, jak se to tenkrát meze sprejerama dělalo. Za chvilo bele na vrcho té hurke, Jožin velezl na šutr, začal se nadóvat a pak řekl památnó věto: " Kamarádi, okolo moc nevizo, ale me sme me a bodeme se toť mět dobře". Jediné, kdo z té řeče bel jak se říká ospokojené bel sám Jožin – zbetek drožene se těpal navzájem, protože po nich lezle moche, komáři a hovada. Holt bele o vode...Ani si nevšimale, jak začal to památnó věto ret dovozovym hunskym hřebem do kameňa...A asi to belo dobře... jak bel Jožin liné jak sviňa, rel jak prase a každy pismenko jináč hloboko... není divo, že za pár let be se náhodné turista asi muhl podivovat nad nápisem, z kteryho zbelo akorát kama. . ra. . i, okolo moc nevi. . o, ... l... me. . ... . me ... a bo ... ... ... ... ...bře. Asi oznáte sami, že be to nikemo nedávalo dohromade žádné smesl. To be ale nebel liné, ale vechetralé, Jožin Hanák, kdebe nedokázal vemámit z jaluvke tele. To osado, keró založele, abe tam tahale cezi babe od okolnich divokéch kmenu (nélepši bel Helmot – oblboval je sladkyma sluvkama jako třeba "Inzwischenelektrodenraum" a sleboval jim "parádní štokrle") nazval Olomoc (ja ...je to ten dnešni Olomóc!!!) Sám sebe pak prohlásel za praotce Hanáka a každó svojo ženo nazval Hanó, abe se mo moc neplantale . Tak tam žele všeci dlóho ve spokojenostě, protože nic nedělale a měle se dobře. Jedle, pile, hodovale a měle se všeci jak prasate v žetě. Dokonce po Jožinovi jeho oplégři vnóčci pojmenovale na počesť jeho padesátéch narozenin jakése kopec ménem "Praděd Jožin"! Ten se sice chvilo ošéval, že to ož je snaď moc, že be stačilo něco menšiho přijemňéšiho, ale nakonec svojo skromnosť potlačel a dohodle se na kompromiso: Praděd. Ale mladi mosele předat ochrannó značko na dobré likér... A tak to ož je cely. To je skotečná pravda o tym, jak vznikl Olomóc a jak te všecke Hane dále méno temo krajo okolo Olomóca. Váženi čtenáři, meslim, že je vhodná chvilka, octit věčnó památko praotce, praděda a prahanáka Jožina minotó ticha a kaléškem dobryho pravyho belinkovyho likéra "Praděd". Tož na zdravi!!!
Slovní zásoba:JožinJosef domácky, nedoceněný patron Hané nachmelené medovinó mokrá štvrť prach před dveřama rebi kosť odica piksla hlésta šrutka ozenyho Jura, Jora sele měl za tře na troc mět utrum vešňopat špacir těpat hun štokrle ošévat obšévat kaléšek
Gramatické okénko:Hanácky ménaKdež si praotec Jožin ovědomil, že svojó nezřizenym populačnim vébochem zpusobi nové národ, mosel take vemeslet svojim děckum nějaky ména... A tak vznikle historicky puvodni zaročeně pravy hanácky křestni ména a zapsale se do tradičniho hanáckyho kalendářa. Leden Unor Březen Doben Květen Červen Červenec Srpen Záři Řijen Lestopad Prosenec NOVÉ ROK Cvičení 1. Cvičení 2. Bonus
|
přečteno: 74x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 11 "Eště vás to bavi?"
3. září 2012 v 13.50 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 11"Eště vás to bavi?"Pokavaď máte pochebnosti, ešle vám někde bode k něčemo znalosť hanáčtěne, přečtite si článek redaktora Ivana Prudkyho z nadregionálního listo Hana Tribune, keré přenesl onehdá zajimavó reportáž z letni škole hanáckyho jazeka. Každé rok (aji přestopné) se sjiždijó do Kroměřiža všeci zájemci o náš zamilované jazek abe se na sóstředěni pořádně koncentrovale a osvěžile si svoje znalostě. Vstopojo do bévalé osvětové besede, dnes kulturni mistnostě Společnostě pro održitelné rozvoj hanáčtěne s flaškó hanácké keselke, abech muhl pozvat stodente o přestávce na neformální rozhovor o jejich pohnotkách, kery je vedle k zájmo o Hanó a hanáčtěno. A jož zvok uderů koso trubke na staré lavór naznačoje, že velká přestávka je toť. Do naproti veselém stodentum, abech si odvedl bokem podstražmistra Kratkyho z Prostějova, pani A., kerá si přeje zustat v ilegalitě, jináč ženo z domácnostě a Bruntále a slečno Lido, stodentko filozofické fakolte Hanácké univerzite stréčka Křópala. Mili stodenti, řeknite mně, co vás vedlo k temo, abeste se věnovale hanáčtěně? Nalákale vás kamarádi nebo známi? Máte to snaď v rodině? pstrž. Krátké: Nee, já to mám v paže. Mně sem poslal muj veletel, major Sršeň, keré chce mět o nás v Prostějově havaj. Kdež se dočetl v Blesko, že hlavni město Havaje je Hanalulu, belo mo jasny, že tam mlovijó také hanácke a některé z nás se mosi obětovat, abe se naočel jejich óřední jazek...Tož so toť. paní A.: Tož já vám to řekno tak: o nás v Bruntáli je to takovy slaby, nic se tam neděje a jak sem se naočela toť na tym kurzo, Hanáci temo řikajó, že tam chcipl čokl. Tož sem sebrala odvaho, trocho těch barevnéch kovu, abech se tim sběrem vedělala na cesto, a so toť. slečna Lida: Od malečka sem hópala o nás na dědině v hanáckym króžko te naše krásny tanečke a chtěla sem to dotahnót co možná nédál...Ale zlom přešil v loňskym župnim předkole sótěže O zlaté tvargl – tam mně nezvolele za nélepči a já to neonesla. Následny psychosomaticky frustračni bloke ohodnotil muj psychoanalytik jako prenatálni syntrom hanáckyho selháni. A tak mně doporočel toť ten kurz. Jak vizo, Společnosť pro održitelné rozvoj hanáčtěne neodmitá žádny stodente, ani te doševně omezeny...Meslite, že mužete hanáčtěno doporočet aji ostatnim? pstrž. Krátké: To bech řekl že ja!!! Kdo nebode mlovit s autoritó, to jako meslim se mnó, sténym jazekem, dostane mlato!!! Zrovna včera večir sem na doočováni pročvičel někery ožetečny fráze jako: "Neotěké, te hajzle, máš to marny, toť je Hanácká policie!!!", " Stuj, nebo vestřelim!", " Zvihni te hnosny pracke, ať tě mužo omakat, ešle nemáš nějakó pistol!!" paní A.: No jasny! Já mám takové dobré nápad – o nás v Bruntáli chebi nějaké módni butyk, keré be nabizel cezokrajny zboží – ož sem se domlovila s jednim mistnim kapitalistó, že mně bode dodávat zajimavy komodite: začneme šufanama, také rohléke o nás nemáme, k temo předáme třebas jeleta. Bode se to cely menovat Hanácké svět... a ešle se nám bode dařet, bodeme spolopracovat s mistním špitálem na prohlóbeni léčbe depresivnich stavu pomoci tvaružkovéch zábalu slečna Lida: Kdež sem onehdá přeméšlela o tym, od koď do, kdo so a kam směřojo, belo mě jasny, že néni vehnoti...hanáčtěna prohloboje a řekla bech, že aji fixoje všechne kladny aji záporny stránke osobnostě do stoletéch historickéch sóvislostí hanáckéch propletencu a zmatu a tim dává obzvlášť nám, roztěkanym mladym leďum naprosty jistote, že se nic měnit nebode a kdež se vrátime za rok, za dva, za třecet let, bodeme pořád sténi!! A to snaď néni málo, ne? Tož kdež to zhrno, dá se řict, že hanáčtěna je prakticke pro každyho. Pokoste se našim čtenářum nějak nastinit, jak vepadá takové běžné deň na vašé škole! pstrž Krátké: Každy ráno nás školnik vzbodi bóchánim na obrácené lavór. To ož vim, že je nachestaná snidaňa. Protože so zveklé spat oblečené, kdebe nás chtěl narošet nějaké narošetel, so v jidelně první. Pak se pořádně nabóchám – nérač véce na špeko nebo škvarke s chlebem! Ož na policéni škole v Holešově nám řikale, že hladné polecajt nevěři setymo narošetelovi. A pak deme do škole a děláme scénke... slečna Lida: Mně se lébi, že náš očetel pojimá véoko hravó formó – skotečně hrajeme ruzny scénke ze života, abesme si zafixovale běžny termine a obrate. Akorát mně trocho vadi, že na četnike a zloděje sme za dva tédně hrále aspoň dvacetkrát a na mnó navrhovanó hro – Superego otlačoje Ego a Id jenom přehliži – se eště nedostalo...Také hodine literature só pěkny. Nemužo se ož dva dně odtrhnót od knižke Za horama svitá, bode brzno deň – má jakyse opatlany stránke... pani A.: Mně se toť lébi skoro všechno – náš očetel, vite on má takovy temny oče... Aji vélete só dobry – ož sme bele na psychině na oddělení rozpolcenéch, navštivile sme aji jeskeně v Mladčo, ale tam nám trocho kapalo na hlavo takže nám pak šplóchalo v ocho. Až přejedo do Bruntále, bodo o tym všem veprávět. Akorát starymo nebodo popisovat te očetelsky oče – vite, on to nevidi rád – je pak zlé a podrážděné... Závěrem dám slovo ředitelce kurzu, pani doktorce docentce Držmiškové. Pani doktorko, vašó školó prošlo jož hodně ledi. Jak plánojete další bodócnosť? Dr. Doc. Držmišková: Sama sem bela ze začátko, kdež sme začénale, trocho překvapená, kolek zájemcu je ochotnych pracovat na sobě saméch. A protože sme ož nestihale organizovat všecko toť v Kroměřižo, rozhodle sme se založet pobočke v ruznéch částech země tak, abe sme nikeho nemosele odmitat: letos sme přepravile kurze také v Opavě, narok bodó následovat Štemberk a Praha-Bohnice. Meslim, že ospokojime každyho zájemca, obytováni je zajištěny také! Tož vám teda pěkně děkojo, pani doktorko. Slešim zvok oklókanyho lavóra, meslim, že začéná odpoledni veočováni. Nebodo zdržovat...Naschledanó!
Slovní zásobaSpolečnosť pro održitelné rozvoj hanáčtěneněkdo se starat musí kos lavór bokem z Bruntále mět to v paže Hanalulu chciplé čokl hópat psychosomaticky frustračni blok prenatální syndrom hanáckého selhání dostat mlato šufan, šofan jeleto tvarůžkové zábal zmat pořádně se nabóchat véce na špeko Supergeo utlačuje Ego a Id jenom přihlíží opatlany stránke rozpolcené jeskeně v Mladčo Štemberk oklókané
Gramatické okénkoDně v tédňo a hánácky měsiceHanácké tédeň se děli na dně, kde se chodi do práce a sobota-neděla (tj. tzv. víkend)
|
přečteno: 40x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 10 "Cófal poznal Marunu
3. září 2012 v 13.49 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 10"Cófal poznal Marunu - manželská trigonometrie"Tónek se chestá na velkó oslavo. V nedělo mo bode pětatřecet a to ož je pěkné věk, abe se to pořádně oslavilo. Konec koncu, každé rok takhle koncem lita slavi svoje narozenine, to dá rozom... A nebele besme na Hané, abe se nepekle rebe... Po celym tom tédňo ož je načase začit chestat te makrele... Včera mo je převezl brácha Tomin. To je také borec, pomesli si Tónek, kdež vetahoje z mražáko kila zmrzléch reb. Včera mo okazoval fotke z veletrho, jak tam bele s Jarynem. Takovó práco bech chtěl také, povzdechne si – foti si babe a eště za to majó prache! Šak si také jedno to fotko vepučel, abe to zétra kamarádum o ohňa okázal, abe viděle, jak si žejó v Katodě... Tož tak sedi na dvoře, odpoledni slonko rozmražoje balik reb a on se pototelně osmivá jak měsiček na hnuj...Holt, oni to majó v rodině. Blažena, Tónkova žena, ta ož tak zasněná néni. Lice po baráko a oklózi. Sotva pomesli, že bode čochat ten smrad z reb, ohňa a v soboto aji z teho rozlityho piva, začéná se ji pomalo navalovat. Aspoň že děcka nésó doma a nepřekážijó – pozbirám všechne špinavy švonce a něco opero, honi se ji hlavó a do koša špine přehodi aji Tónkovo montérkovó bluzo. Nacvičenym pohebem prohledá všecke kapce abe tam něco nezustalo a vetahne jakése papirek...a není to papirek...Blažena ztohne jak střechél...je to fotka jakése bloncke... Tónek se ocoloje a je takové spokojené... rebe ož má z pulke nachestany, děcka má zdravy, staró hodnó, tchyňo... No tchyňo be veměnil, ale co...bele sme a bodem. . Zétra eště kópi v konzumě o svoji švagrovke Marune nějaky base piva abe nebela žizeň...ož mo tečó slene z hobe... "Co řveš?", řve na Blaženo stará Garliková z véměnko. "Ale mamo, šak se podivé", veráži ze sebe meze slzama Blaža. "Co to máš", omakává špinavéma rokama, jak dávala slipkám, fotko, co ji podávala cera. "Tak se chceš nechat ostřehat? Čitám, to be stálo tolek peněz...", chestá se vepočitávat. "Ale nee...", vedá ze sebe Blaža, kdež skonči ta niagara slz "Tónek má babo...To sem mo našla v bluze!" "Okaž to!", chňapá zase po fotce a zaostřoje stary oče. " Tož ta je teda má! To só aspoň pětke!!! A te šate!!! Te mosele stát peněz!!! Čitám, tisicovka nestačela!!!" "Necht teho, mamo", zase vebochla obrečená cera. "Tónek si po třenácti letech manželstvi narazi babo a te hlediš na šate...", a sepe další slze na fotko blondyne v modréch šatech... "Je to sviňák", dostane se do realite Tónkova tchyňa. "Já sem ti to řikala hneď, jak ste spolo chodile – a tes to nechtěla slešet!!!" "Mamo...", nezmuže se na vic Blaža. "Vzpomináš, jak měl holy babe nalepeny ve skřiňce v družstvo??? A jak blbě čoměl po té pražačce na tom Zlatym tvarglo na Lošticách???", začiná vepočitávat všechny hřiche a proviněni svyho zeťa stará Garliková, protože ho prokliná od té době, co je poslal na "slavné vélet" do Prahe! "Pude z domo, to je hotovy!", venáši dál vrchni sód. "Eště be to toť s "Tó" rozfofroval, čitám, milion besme za ten dům eště dostale. Ledi řikajó, že možná aji vic, rozjíždí hrůznó mašinérii Blaženina matka. Sedá na kolo a odjiždi do dědine. Mezetim se od Kosiřa ženó mrake. Tónek se zdvihá od verovnanéch koléku s nachestanyma makrelama a všimne si, jak se najednó na večir odělalo dosno. Práca ho celyho ospokojila a rozhodl se, že se mosi odměnit – pude na jedno do hospode! Hókne dom, že de ohaset žizeň a vesele si to maširoje na náves... Po šestym pivo se konečně zvihne a šórá si to dom. Je docela rád, že ož je doma ticho a nikemo se nemosi spovidat. Aji ráno belo ticho...Blažena bela asi v konzumě, děcka bele ož venko, napadlo ho... Tož co, odělal si selny kafe, namazal chleba sádlem se škvarkama, našil si montérke a dvókolák a verazel do konzuma pro zamloveny base piva. To ož belo celéch dvanáct hodin po oběvo fotke. Co je pro staró Garlikovó a jeji tamtame dvanáct hodin...To ož stačela povekládat celó hruzo o Tónkově nevěře pulce dědine. Drohá pulka do slešela od té první a tak jim belo jasny, že Tónek: a. má babo, Tónek došil před obchod, zaparkovat vozék o schodu a šil do konzumo. Pozdravil prodavačko Maruno a optal se, ešle má schovany pro něho to pivo. Všecke babe, co tam bele nakopovat přestale drbat, zpražile Tónka pohledama, málem si odflosle a odcházele demonstrativně pryč. Drábková si to eště nenechala ojit a vmetla Tónkovi do ksichto: "Te čoňě, že se nestediš!!! Tata od rodine!!!". Tónek zrodl. Je fakt, že měl dosť špinavy montérke a tak se meze slošny ledi asi nechodi... "Poď se mnó do zado...", lákala smyslně prodavačka Maruna Tónka do sklado, dež zustale v obchodě sami. Tónek se nedal proset – přece nenechá Maruno tahat te těžky bedne s pivem. Ve skladě, pod róškó šera za basama Létovle a Radegastu se ož Maruna přestala ovládat. "Toncko, " vzrušeně ze sebe sókala nalepená na strnolyho švagra: "Já sem bela tak blbá, že sem si tenkrát vzala Tomina a ne tebe! Kdebech věděla, že se takové bék...!!!!" Ževot je krásné, pomeslel si Tónek, kdež otěkal s basama piva na vozéko z obchodo rozhicované švagrové – je pěkné deň, mám narozenine, hodnó ženo, zdravy děcka a eště aji v mojim věko po mně babe jedó!!! Zase se osmival jak měsiček na hnuj, ale me ož vime, že takové blbé pohled mají o nich v genech...
Slovní zásoba:koncem litaněkdy v srpnu, někdy později – konec léta je ohraničen řepovým časem (sklizeň řepy) reba, rebe makrela prache vepučet vepočet osmivat se měsiček na hnojo on/ona lice oklózet navalovat špinavy švonce montérková bluza poheb střechél bloncka ocolovat švagrovka slene řvat véměna, véměnek slipka pětke šestke narazit babo holy babe vrchni sód "TA", "TEN" Kosiř kolék kolek? dosno pude na jedno dom ohaset konzum dvókolák tamtame celá hruza nedá pokuj održet se na nohách Sodoma Lybie flosat, odflosnót rodnót slošny ledi bék otěkat rozhicované/á
Praktické okénkoJak pict rebe – příprava makrelK přípravě hanácké lidové speciality potřebujete: mražené makrely (balik reb), sůl (sul), kmín (kmin), papriku (papriko sladkó), olej (jedlé olej). Dál speciální čtyřhranné smrkové profily (koléke na rebe) a rošt (rošt). Minimálně den, maximálně tři dny před konzumací (třetí den smrdí ryba už nejen od hlavy), naložíte ryby. Nejdříve je vykucháte – ostrým nožem (nožékem) opatrně rozpářete rybí břicho (břoch) směrem od řitního otvoru (od prdele) k hlavě (dopředo). Rukou opatrně vytáhnete vnitřnosti (pajšl) a vyhodíte ho (např. slipkám). Nesmíte poškodit žlučník (pozor – teče žloč!), jinak znehodnotíte celou rybu. Pak odstraníte vnitřní šedohnědou blanku, nejlépe nasolenou rukou. Na špičatý smrkový profil (špidlaté kolék na rebe) napíchnete rybu ústy napřed a zaaretujete napíchnutím oblasti u ocasní ploutve (o ocaso, o zadní plótve). Pak posypete rybu z všech stran směsí soli, papriky a kmínu. Tak to uděláte i s ostatními kolegyněmi. Pak nebožačky uložíte až do doby pečení na chladné místo bez hmyzu (bez moch), které může zasmrádnout rybinou. V den dé vytáhnete ryby ven, natřete výše uvedenou směsí rozmíchanou v oleji a umístíte na gril a mírně příkládáte žhavé uhlíky. Neustále otáčíte a potíráte olejnatou směsí. Zanedlouho si povšimnete vyvalených rybích očí... to už začíná maso pracovat. Pak se začne nafukovat tělíčko rybek. Pokud je nenafukují paraziti spěšně opouštějící tlející masíčko, stává se zřejmě makrela tepelně zpracovanou a můžete ji ochutnat. Dobró choť!!! Cvičení 1. Cvičení 2.
|
přečteno: 46x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 9 "Obchodni jednáni na veletrho"
3. září 2012 v 13.48 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 9"Obchodni jednáni na veletrho"Selnopródé inženyr Kovář pracoje v podniko Katoda Olomóc jož drohé rok. Má toť zajimavé úkol – vemeslet štvrtó generaci velepšenyho pertinaxovyho karburátoro... Ale nejak se mo nedaři – má krohe pod očema, pije litre kafe a všode jož vidi jenom displeje...Ož ani nepozvá vlastní ženo!!! Začéná to bet hosty – bléži se termin vehodnoceni projekta a on eště není hotové!!! A k temo je v Brně velké strojirenské veletrh, kde be neměl chebět. Jak to jenom všecko odělá??? "Tož tak nééé", pomesli si inženyr a zavolá Jaryna, pracovnika vyvojové dilne. "Jaryne, poslóché", začéná proslov: " Te také děláš na tym novym pertinaxo a seš docela dobré na elektrické oblók...Meslim, že bes mně muhl pomuct...". Pokóši se vzbodit trocho zájmo v tym hňopovi... "Tož nečom a poslóché co tě řikám!", zakřeči na Jaryna, keré se répe v nose a prohliži si kalendář s holéma babama, co má inženyr na zdě. "V Brně je mezinárodni strojirenské veletrh a te bes tam muhl jet reprezentovat ...", včil se Kovář zameslel sám nad sebó, že mo něco ojelo co nechtěl řict: " te bes tam muhl prostě zastopovat náš podnik a odělat takovó maló prumyslovó špionáž!!! Omiš nějakó cezi řeč??" " Ja", protahne ksicht Jaryn a vrazi si roke eště hlóbš do kapcé... "Mloviš aspoň trocho německe?", vezvidá dál Kovář dál... " Ja-gut-richtig-šmitec", zhópne se pyšně v nohách hňop Jaryn... "Tož toť máš dva volny listke, vem si eště nejakyho chlapa z dilne sebó a o všeckym, co tam ovidite, napišete správo, jasny??", odili pokyne šéf. "Ja-gut-richtig-šmitec", na potvrzeni slov opakoje skoroněmecke Jaryn. . "Tož valte", skonči to trapnó scénko Kovář... Kdež se Jaryn konečně veprdolel z kanceláře, pohlidl venálezce na displej svojeho počitača, na kterym se objevilo "FATAL ERROR"...Kde se stala cheba, zameslel se a zas se pohróžil do pertinaxovéch problému... "Tomine", hulákal ož z daleka Jaryn na svojeho kolego: "Zétra nendeš do fabrike – vem si kvádro a šlajfko, jedeme do světa dělat špionáž – ale nikemo ani slovo, ani tvoji staré!!!" Jak se domlovile, tak také odělale – drohé deň brzo ráno než velezlo slunko verazilo z Olomóca na Brno složebni auto firme Katoda a v něm dva chlapi v černéch kvádrech a šlajfce na gumce (je to praktycky a nemosi se tam dělat ozel...). Kromě taške měl Jaryn sebó nenápadné špijonské foťák Ljubitěl. Tomin bel také praktycké – žmólal v rokách mišek plné kadlátek – kdebe je přepadl nějaké jiné špión nebo hlad... Jaryn je dobré šofér – je rechlé jak sračka a tak z Olomóca dorazile do Brna za necely tře hodine, chvilo se motale okolo Špilberka a v poledne prolezle bránó na véstavo. "Tomine, veploj te kostke a vetahni tužko a blok", začal komandovat Jaryn. "Viš co řikal náš inženyr? Že o všeckym, co ovidime máme napsat správo!!! A já eště odělám pár tajnéch fotek...", nechal se slešet nové šéf... "Tož ja. Já teda začno", chetil se horlivé pracant Tomin "Pišo – majó toť levné Radegast – je zadarmo", rozepsal se. "Hneď vedlivá majó stánek s kabanosem", pokračovat až mo roka modrala od teho nevidanyho vykono. . "Hleď na to babo...!!! Jaryne, odělé fotko!!! To mosi také inženyr posódit, ne???", začal koktat Tomin, celé rozrošené pohledem na hostesko. Fakt je, že takovó babo eště o nich v Chomótově neviděl. Jak šil čas, pokračovale ve špionáži aji naši dva experti – blok se plnil poznámkama o salámech, jednohobkách, vzorkách vina, igelitovéch taškách zadarmo, Jaryn fotil babe, pak Tomina, kerymo se po tym testováni všelejakéch divnéch jidel odělalo špatně a nakonec se nechale vefotit spolo před tim velkym kolatym pavilónem... Na večir seděle na tym rantlo co odděloje bazének s vodotryskem od chodnika, nohe vraženy v té špinavé vodě a celi otahani z té náročné práce přeméšlele o všeckym. . "Te, Tomine", hlóbal Jaryn: " mesliš, že staré bode spokojené?? Řikal, že má nějaky probléme s pertinaxem a že mo mosime pichnót na strojirenskym veletrho..." "To viš že ja!!", oklidňoval ho: " Te fotke, te zápiske...Hleď já sem mo vzal aji nejaky knižke co toť dávale: Pivovar Létovel, Masokombinát Písnice – maso a sado pro příštich tisíc let, Pekárna Hanka peče pro každého a tak... A má toť aji katalog...!" "Te máš katalog Kvéle???", zbestři Jaryn. "Počké, pišó toť Katalog mezinárodniho veletrhu pivovarnictví a vinařství Pivex a Vinex", slabikoje Tomin... "Tak to ja...To bode orčitě spokojené", kévá spokojeně hlavó Jaryn. "A leď na ten plagát!" "Gde?", málem se zadosel Tomin poslednim kóskem salámo, keré dostal také zadarmo na jakymsi stánko (co kdebe zezelenal, že ja...) "Táhle! Tam pišó, že přišti měsíc bode ten strojirenské veletrh co sme na něho jele!!!", začéná mět divny tošeni Jaryn. "Tož pojedeme zas!!!", zasviti skrmeny očka Tominovi a masná hoba se mo slastně protahne: "Deť mně se to toť tak lébi....."
Slovní zásoba:selnopródé inženyrdruh inženýra, kterého nevzrušuje střední proud (Machálková, Gott, Vondráčková a jiná zvířátka) krohe pod očema displej je to hosty strojirenské veletrh Jaryn elektrické oblók hňop hlóbš hlóbka hrobka hróbka Ja gut richtig šmitec jagutrichtigšmitec volné listek trapná scénka veprdolet FATAL ERROR kvádro šlajfka staré/stará složebni auto šlajfka na gumce ozel Ljubitěl mišek brók mišek kadlátke Špilberk plot plót kostka komandovat Radegast vedlivá Chomótov jednohobke kolaté pavilon rantl pichnót Kvéle lébit se
Gramatické okénko:Oslovujeme HanáckyTy tam jsou ty doby, kdy poutník Hanou vystačil s třemi frázemi: Dobré deň 1. panimámo, 2. pantáto, 3. velebné pane. V současné době je nutno si osvojiti pozitivní věkový drift (PVD) při uvádění titulů.
|
přečteno: 28x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 8 "Jak Hanáci jijó tvargle"
3. září 2012 v 13.47 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 8"Jak Hanáci jijó tvargle"Každé vi, že národni hanácky jidlo só tvargle. Málokdo však vi, co se okolo té božské mane strhává každé rok v Loštěcich. Tož se tam poďme podivat. "Dobré deň, vitám vás o přenoso dalšiho ročnika sótěže o Zlaté tvargl!", rozplivá se na obrazovce hanáckého satelitního vysílání televize HanaSat moderátor Karel Répal, jináč staré seladón. Mezetim kamera zabirá panoramatické pohled na Loštěce zleva doprava, od Morave po Bózov. "Pro te, keři přešle k bedně právě teď, opakojo, že dnes vesiláme zas přimé přenos z velké oslave hanáckyho oměni, ze sótěže Zlaté Tvargl 2000 z Loštěc. Pro uplny zabedněnce, keři nevijó, co je to za poklad, takové krásné tvaružek, teď postime krátkó reportáž nazvanó "Páchneš, ale seš náš", kerá dokumentoje vznik naší chlóbe, jejiž odér překračoje hranice okreso, kraja, a dik našé družici se nebojim řict, že aji význam sloneční sóstave...", ztráci nad sebó trocho kontrolo božské Karel a me mužeme sledovat dokoment. Sledojeme póť bodóciho tvargla: hledime chvilo na krávo, jak se pase, pak střih na vemeno a jož jo selka doji, sbirá mličesko, pak chestá plny konve na odvoz. Za kopcem cose rachoti a néni to bóřka, ale traktor Zetor... Za chvilo se jož natřisaji konve plny mlika na vlečce a mezi v dálce, kde se na obzoro v zapadajicim slonko rysoje panorama Loštěc. To ož na zvokovym pozadi dokomenta jasně rozpoznáváme motiv hanácké pisně "Za horama svitá, bode brzo deň..." a kamera nakokoje do podniko 1. Hanácká tvarglovna, s. r. o. ... No zkrátime to: só tam stroje a ledi – na konco celyho páso je unikátní stroj – dirkovač tvarglů, keré veráži do každyho tvaružka krásnó diro... pak se tvargle šópnó do sklepa abe tam chetle ten správné šmak a po několikati dňách je vetahnó, zabalijó a pošló do celyho světa, často aji do Čech... "Mily diváci, teď ste viděle autentické pohled na vérobo našich tvarglu", zas komentoje ze své komentátorské bóde náš moderátor. "A včil si poďme povekládat, o co vlastně de v této sótěži. Vlastně de o to vzdat hold této pochótce, ne jo jenom, tak nějak jak se říká, obečéně sežrat! Proto mosijó sótěžici projit několeka zkóškama, kery hodnoti odborná porota. Ta bodoje nejen promenádo s tvarglem, ale také přepraveny povidani na téma "muj vztah k tvarglum" a v neposledni řadě aji divácke nejatraktivnější část – sótěž elegance v pojidáni tvarglu... Ale ož dosť planéch řeči, přecházijó první členi porote – pan Zaklókal, ředitel 1. Hanácké tvarglovne, Norbert Kokeš, první milovnik Hanáckyho národniho divadla, Pepin Straka, zástupce generálního sponzora Spojenéch hanáckéch likérek a pivovarů a milé a vážené zahranični hosť, Sir McQuarkcheese, zahraniční dopisovatel odbornyho časopiso "Šmak&Tlach" Pak kamera zabrala (asi náhodó) reportérskó bódo a zachetila Répala, jak si celé zapocené pořádně dává do noso – bel to decky takové norek – tře piva za hodino – to bela jeho normální spotřeba... "Jož je vizo!", otřel si pivni pěno z hobe Répal a pokračoje: "Jož vizo naše tře finaliste! Só to – pan Kunz historik olomóckyho muzea, keré ochromil poroto svojim vestópenim na téma "Smrdim jak tvargl, kdo je vic?"... Pani Magda Obdržálková, kerá slebovala, že při promenádě s tvarglem se bode krótit jak hlésta po dyšťo, Velkó neznámó je jediná zahraniční finalistka, slečna Eva z Prahe, kerá šokovala svým pravdivim dojimavym ževotnim přiběhem nazvanym "Kvulevá tvarglum stala sem se bezdomovcem"..." To se jož opravilo jeviště a na pódium přecházi herec Kokeš přestrojené za tvargl, abe proběhla veřejně první zkóška – promenáda s tvarglem. Žádné z nás není, samo sebó, tak puritánské, abe mo vadilo, že Kokešuv tvargl má fóse (Kokeš je totiž fósaté...). Sótěž ale dostala spád, kdež to zjistil historik Kunz – je totiž krátkozraké a toť to hruznó skotečnosť zjistil až na vlastní kužo, kdež se přemknol těsně k tvarglo, abe vekróžil nějaké ten tanečni krok. Chodák, dostal šok, celé se rozklepal a osepal... S husi kužó a děsem v krátkozrakéch očich vzdal o hlavniho rozhodčiho sótěž. Tož tak. Dál ož pokračovale jenom robke – tancovale obě dobře, fóse nefóse, jenom Magda rozhompala nebezpečně pódium tim, jak divoce krótila svó metrákovó prdeló – porota chvilama nevěděla, kdo je vlastně tvargl... Drohy kolo, který se odehrálo hneď po vestópeni hanáckyho sóboro vepadal jak duel na Wolkrovym Prostějovo: Slečna Eva vehnala slze do očé porotě, kdež popisovala, jak se diky své lásce k tvaružkum dostala do nemilostě svoji rodine (pré jim vadila ta vuňa) a nakonec skončela na olece jako bezdomovec. Toť Magda nemuhla konkurovat svým dějově plochym přiběhem, jak si každé deň kopoje tvargle v Jednotě, to dá rozom... Všeci só napnoti, jak to cely nakonec dopadne... Zatimco teď všeci v přestávce sledojó italskyho zpěváka Luigiho Bardolina s opravenó pisňó "O tvarglo mio...", meze babama to vře – kerá s nich bode elegantňéš zápaset s horó krásnych veselych přátelskych žlotych smradlavych tvaružku? K temo jim dopomáhé Buh, pivo z Létovle a čerstvé chleba! Teď je nebodeme rošet a necháme to na porotě!!!
Slovní zásoba:jijójedí – 3. os. mn. čísla od jíst/jest tvargle Loštěce Zlaté tvargl staré seladón Morava Bózov bedna hanácky oměni postit slonečni sóstava mličesko chestat chlastat cose CL bóřka hrome bleske ve slonko zvok nakokovat dirkovač tvarglů chetnót správné šmak vetahnót komentátorská bóda povekládat norek slebovat dyšť krótit se kroťák krótit se jak hlésta po dyšťo kvulevá zkóška samo sebó škraně fóse kuža kužené přemknót chodák osepat se husi kuža robke rozhompat hompat než se Hanák rozhompe metráková prdel Wolkrův Prostějov vehnat slze do očé vuňa na olece oleca babe Buh pivo z Létovle čerstvé chleba nebodeme rošet
Gramatické okénko:Hanácká pasivní asertivní resistencePři ataku, byť slovním, na svou osobu je potřeba důkladně zvážit, jakými prostředky na útok odpovíme. Vyjdeme-li z úsloví "na hrubý pytel hrubá záplata" či " jaké komediant, taková střelnica", je nám jasné, že nejlepší bude, namíříme-li na útočníka jeho vlastní zbraň. pH se cítí silný zejména v tom, že má hodně času, protože, cituji: "práce není zajic, ta neoteče". Ke všemu je pH přirozeně ješitný a jistý sám sebou, proto mu zbytečně neodporujme!!! Modifikujte výhrůžku do zdvořilé otázky, viz. příklad:
|
přečteno: 127x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 7 "Hobby - aneb koničke na Hané"
3. září 2012 v 13.45 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 7"Hobby - aneb koničke na Hané"
V Senické hospodě sedijó tře mladi kloci – mladé Kovář (to je ten s pěšinkó), Mirek Nové, kerymo řikajó jednodoše Miroň a Vlasta Pospišil. Ten si nechává řikat Ringoš podle teho jednyho z Bróku... Všechne je spojoje jeden společné koniček – mozeka – majó totiž kapelo a hrajó rok. To ož je na takovy kločeska dosť dlóhá doba... "Chlapi", povidá Miroň jejich neformální vedóci:" Je na čase, vemeslet nejaky naše méno! Bez ména to ož néde!" "Ja! Já si to také meslim", veskoči mladé Kovář, keré chetrosti nepobral, ale cpe se všode. "Vemeslite mně nejaky méno! Ož nechco bet jenom Kovář – tobě řikajó Ringoš a tobě aspoň Miroň..." "To se mě snaď jenom zdá!", bóchne do stolo Miroň. "Já meslim na bodócnosť kapele a te veméšliš ptákovine!" "Miroňo, prosim tě", podlizá pěšinkář a nabizi chlapcum cigarete... "Tož co be sis tak představoval?", veměkne první Ringoš, keré trpi tim, že má fakt nélepši přezdivko... "Mesliš něco jako "king" nebo "kong"", zkóši trápit Kovářa... "Nee, Kingkong bel chlopaté – já to viděl o stréčka na video a já so takové holé...", posmutni Kovář. "Tož něco veval a nezdržoj", otrósi Miroň mezi dvóma šlukama. "Vite", začne bezejmenné: "náš tata je takové chetré, sečtělé..." "Chetré?", zaskoči Ringošovi: "snaď vechetralé... A omi čist? Literaturo? Tak nanéviš SPY, ne? Tam só velky obrázke..." "Ja, on také spi...", přepóšti Kovář, ale je přerošené vébochem Miroňova smicho... "Ale tata mně řikal, jak besme se menovale, kdebe sme žele tam jak Bróci... . " "Ve ale nežejete na polo, deť ste si nakradle v družstvě na velké barák!!!", skáče mo zase do řeče Ringoš, keré žeje v panelákové bytovce. "Ale nee", pokračoje baráčník: "Meslel sem Bróke z Livrpůla... te slavny... kdebesme žele v Anglii, tož bech se nemenoval Kovář, ale Smithal!!!", potřepal hrdě pěšinkó... "Tož ti bodeme řikat Smithal, ať je po tvojim", vetošil ta sviňa Miroň slabó chvilko neschopnyho hráča na triangl. "Ale mosiš zaplatit našo ótrato", dodal rechle, abe Smithal nezačal přeméšlet vic než be belo zrovna vhodny... "Ale ja, kloci, já so tak šťasné!!!", vřiskal novopečené držitel světovyho ména a ani si moc nevšimal teho dlóhyho plutka na učtence a otěkal to novinko řict taťkovi... "Ten je tak blbé, že to někam dotahne", filozofoval Ringoš, kdež s Mironěm osaměle o stolo. "Veprdni se na něho, radši vemeslime nějaké fakt dobré název pro našo kapelo", stáči hovor zpátke k témato Miroň. "Co bes řekl třeba na název "THE ŽLOTÁ ŽBOLENA"? Zni to trocho anglicke, ne???", zasní se Miroň...
Slovní zásoba:sedijó, řikajó, majótypický znak hanáčtiny – táhlé hanácké ijó nebo ajó pěšinka Miroň hrajó rok kločeska méno všode veméšlet ptákovine Kingkong bel chlopaté vechetralé SPY SPZ přepóštět véboch nežejete na polo nakradle v družstvě vetošit sviňa Miroň triangl naša ótrata dlóhy plutek šprušla plaňkové plot otěkat žbolena THE ŽLOTÁ ŽBOLENA
Gramatické okénko:Pohrůžkové větyHanáckou pohrůžkovou, tj. větu, v které se konstatuje pohrůžka či podmínka, aby v následující větě byla deklarovaná aktivita, která bude možná vykonána, bude-li splněná podmínka z věty první, rozpoznáme snadno nejčastěji podle slov "Ešle" (jestli) a "Kdež" (když):
|
přečteno: 36x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 6 "Kdo nepoznal Hanó, strati se
3. září 2012 v 13.43 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 6"Kdo nepoznal Hanó, strati se aji v Praze, aneb Hanácké trek"Včil je na čase podivat se na Hanó očema cezincu... Sme na mezinárodnim letišťo "Stréčka Křópala" v Olomóco – Neředině. Máňa Calábková, pruvodkyňa HALELUA očekává vzácny hostě. Sotva padne mlha a pasóci se koze odskákajó z přestávaci dráhe, osleši buráceni jedinyho motora speciálo Čmelák splečnostě Rebář-Tour, na jehož palobě letijó rakóské expert Herbert Gorcicz von Krems a japonské cetovatel Usuzi Karawasi. Ti se rozhodle, že poznaji krásné kósek Země – Hanó. "Dobré deň, vitám vás o nás", haleká Máňa, abe přehlošila motore. "Mórgen!", " Su su ukioshi", odpovidajó cezenci. Po obligátnim připitko hanáckó keselkó nasednó všeci do nachestané limozine a odjedó do hotela. Na slavnostnim obědě vestrojenym na jejich počesť só seznámeni s Hanó jako takovó a je jim nabidnoté program: Až jim slehne oběd v břocho, odělaji si krátké špacir po Olomóco – podivajó se na Orloj, kde místo svatéch chodijó v každó celó hodino zednik, basketbalista, doktor, kovář a jiné dělné lid, pak okóknó všechne kašne a hodijó do nich něco drobnéch peněz, vlezó do známéch kostelů, načihnó do parko a na závěr se projedó novó elektrikó, chlóbó všech olomóčáku, protože je nizkopodlažni (to aspoň psale v novinách...). "Na ja, gut, ábr...", mrlmle si cosi pod fóse večir rakóské hosť. "Hoi hoi kesuwa oikishi ma ma ma matura!!!", vejadřoje japončik také svojo nespokojenosť – říká, že čekale něco extrovniho!!! "No ja", začéná improvizovat zběhlá Máňa. "Tož vám mužo nabidnót speciální vélete – hanácké trek", začéná vepočitavat: " Chcete vidět lese plny komárů? Nebo radši opiči hore okolo Kosiřa? Nebo dole? Máme toť skvělé řizkové dul o Drahanovic! A co takové rešovské vodopád na rešovskym potoko???" "Na ja, gut, ábr...", projevuje svoje zklamáni zase ten otravné rakušák... "Jož vim – okážo vám zábavné park na Libavé! Dasistgrosartich...", bleskne máninó hlavó geniální nápad, keré jo donoti mlovit skoro německe. "Etwas wie Disneyland...", nestedi se přehánět... Ráno nasednó do expedičniho vozidla a verazijó do vojenskyho prostoro na Libavé. Ož jejich vebaveni – gumáke, vaťáke a obvazové materiál – dávajó tošet, že bode sranda. "Váženi a mili", začéná proslov Máňa, sotva sjedó z ceste za Kozlovem, " sme na uzemi vojenskyho prostoro, kde vozime obzvlášť mily a přijemny hostě. Je toť zajímavéch atrakci, jak se o nás říká, plná prdel. Divéte se: tož toto je střelnica – občas toť střilijó z tanku, občas padajó bombe!", popisoje první zastávko. "Unglaublich! Isi isi isiguisha!", vekřikojó vzrošeni cezenci. "Kdež bodete mět štěsti a překonáte toť toto, mužete si odělat špacir přes minovy pole!", nabízi dál Máňa. "Unglaublich! Isi isi isiguisha!", vekřieojó zas vzrošeni cezenci. "Na konco teho pola je Kózelné les, plné jedovatych klišťat", šlíbi se pruvodkyňa. "A ešle teho nebodete mět ani pak dosť, mužete se večir vecachtat v ropné skvrně uprostřed tankovyho brodo. A abech nezapomněla – chotná svačena zdarma se podává tam za kopcem v muničáko – ešle nemáte baterke, toť vám dám svičke a zápalke". To ož Máňa těžko potlačoje svoje temny chótke... "Unglaublich! Isi isi isiguisha!", vekřikojó cezenci vzrošeni jak sviňa. "A teď ož valte, mosim si něco veřidit", otne je rázně a rokó okazoje k minovimo polo. Potom vetáči číslo vojenské nemocnice na Hradisko a rezervoje tam pokoje na několek noci pro vzácny a mily hostě. Meslite, že dělá dobře? Neměla be radši zavolat havrane??? Začéná bet totiž slešet nějaky vybuche... Šak ovidime, ešle se s něma eště setkáme. Ráno módřejši večera...
Slovní zásoba:trekzábavný, ale náročný výlet, dávný výlet je Star(y) Trek očema cezincu mez. let. "Stréčka Křópala" Olomóc – Neředín přestávací dráha rebář oslešet přehlošit mórgen... Su ukioshi hanácká keselka vestrojit na počesť špacir svaté okóknót, načihnót elektrika chlóba vejadřovat opiči hore dole, dul dule řizkové dul donotit, Donotil stedět se vebaveni, vébava gumáke, vaťák tošet sranda obzvlášť milé a přijemné host vecachtat se tankové brod chotná svačena muničák svičke a zápalke temny chótke šklíbit se veřidit otnót vetáčet havran ešle
Gramatické okénkoHanácké deňHanácké deň (den) se stejně jako den baskický či český dělí do několika časových pásem. Použitelnou časovou jednotkou se jeví hodina (hodina), která má šedesát minot (minut), každá minota má šedesát vteřen (vteřin). Když se takových hodin sejde štereadvacet (24), máme celé deň. Jistým paradoxem je, že deň se dělí na deň (světlo) a noc (tma). Hanáci si tento nedostatek na rozdíl od jiných národů uvědomují a dělí proto deň a úseky ostře ohraničené jinými periodicky se opakujícími činnostmi, např. jídlem, spánkem, atd. Proto rozlišujeme tyto časy:
|
přečteno: 25x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 5 "Na véletě do Prahe"
3. září 2012 v 13.42 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 5"Na véletě do Prahe"Tónek Cófal je hodné chlap a dobré zeť. Kdež měle jeho tchán s tchyňó slavit zlaté svajbo, rozhodl se, že jim odělá pěkné dárek – kópi jim zájezd! Tož šil do města, abe se po něčem poohlidl. Hanácká levná luxusni agenutra (HALELUA) pana Lamača měla hotovó bombo v nabidce – za tře tisice pro dva ledi zájezd "Za Trojskym koněm do Prahe, aneb ZOO jak ste eště neviděle"! Muhl snad odolat? Zvlášť kdež věděl, že pantáta Garlik miloje všechne zviřátka, zvlášť vemblóde? V soboto se teda pantáta s panimámó Garlikovi vedale na autobusovy nádraži. "Ož ho vizo!", křeči nahlochlá Garlikova, kdež oviděla zájezdové autobus HALELUA. Bela to Karosa vebavená pertinaxovym karuburátorem štvrté generace s elektronickym řizenim osazenym elektronkó E třenáct (pro odborníky není jistě třeba připomínat věhlasné výrobky podniku Katoda Olomóc – pozn. aut.). Tož teda nastópile a verazile na Praho. Sotva minole Prostějov, začala Garlikova Garlikovi vnocovat svojo polopenzo: "Tato dé si řizek, je dobré". Za chvilo mo nabizela ozeny, škvarke a jiny dobrote. Pantátovo mlaskáni občas přerošele vzrošeny vykřike: "Hleď, Brno!", "Hleď, tolek aut!", "Hleď, Devět křižu...!", "Hleď, velil sis pivo!". Garlik se tolek těšel na zviřátka, že si hleděl svojeho žrádla a na staró kašlal. "Mamo, hleď, ož tam sme! To mosi bet Praha! Takové vesoké most toť majó! A te dome... Ovizo konečně vemblóde!", obževl konečně pantáta, kdež dorazile za hranice Prahe. Eště chvilo se motale po městě až dojele na jakési kopec se železné věžó na vrško. Me vime, že to nebela Trója, nebel tam ani kuň, protože to bel Petřin. "Vestopojeme, sme toť!", meldoval olomócké kapitalista Lamač, majitel HALELUA. "Tož vás vitám v Praze – včil se valte podivat do teho domečka – to ste eště neviděle! Sraz za pul hodine o autobusa!", lákal je mazané Lamač do blodišťa na Petřině. Onaveni hanáci bele rádi že se mužó trocho protáhnót po té dlóhé cestě a naletěle mo... Ani si nevšimle, jak Lamač zmizel v autobuse a autobus zmizel z parkovišťa... "Mamo, toť je to nějaky divny...", šeptal bledé Garlik "Toť okazojó nějaky divny oblode", postával rozpačitě před křevym zrcadlem. "To vepadá jak nějaká opica! A hleď - toť vizo nějakó kozo...", pokračovala panimáma... "Ovidime aji koňa? A vemblóda???", žadoni staré... "Meslim že ne, ...", docházi pomalo Garlikové, jak je Lamač napálel: "Meslim, tato, že seš toť akorát za vola! Lamač zdrhl aji s penězama a nechal nás toť čomět na naše ksichte... Já teho Tónka asi zabijo!!!"
Slovní zásobahodné chlap a dobré zeťhodný muž a dobrý zeť – v minulé lekci jsme poznali školu, kde se Tónek vzdělával zlatá svajba odělá, kópi tož šil hotová bomba muhl? zviřátka vemblód kuň, opica, koza vedat se Ož ho vizo! pertinaxový karburátor, elektronka E třenáct tož nastópit, verazit, minót, vestópit vnocovat řízek, ozeny, škvarke vzrošovat hleď tolek aut Devět křižu velit si pivo vesoké most vysoký majó A te dome... Ovidět, ovizo obžet se železnó věžó na vrško včil blodiště obloda onavené, bledé okazovat křevy zrcadlo čomět
Gramatické okénkoOhlížíme se zpátky hanácky - minulý časMinulý čas je v pojetí Hanáků doba, kdy všechno bylo lepší, větší a levnější. A protože pH je líný a příčí se mu jakákoliv svazující pravidla, ukážeme si pouze základní nezbytná slovesa z těch blahobytných dob:
|
přečteno: 48x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 4 "Mladé Cófal de do škole "
3. září 2012 v 13.41 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 4"Mladé Cófal de do škole "Belo nebelo, jednyho krásnyho dňa zavolala Cófalka mladyho. "Ludine, poď sem!", promlovila k němo mile. "Jož máš dosť roku a málo rozomo, pudeš do škole!" Ludin si otře mastnó hobo do rokávo a začéná hledat kabelo. Tak začéná školní docházka na Hané...
Slovní zásobamladémladý, potomek, syn, taktéž krajově oplégr Ludin promlovit dosť rozom mama tata notit oplégr na věke blbé pantok valit kabela buňke stréc Oxford Bristol pomeslet chetré jak sedm prdelé očetel svačena répat se otirat hoba hóba rokáv
Gramatické okénkoRozkazujeme hanácky:Pravý Hanák (dále jen pH) je sice pracovitý, ale zároveň přirozeně líný. Jak známo, lenost je matka pokroku. Kombinace lenosti a nutnosti práce však donutila pH vypořádat se s touto skutečností jednou pro vždy (na věke) a to navýsost elegantně - vymyslel rozkazovací způsob. Touto cestou se lze často dosíci jistého blahobytu při maximálním omezení vlastních aktivit. Jak rozkazovat? Některá nepravidelná, ale užitečná slovesa například takto:
|
přečteno: 144x | přidat komentář
|
|
Lekce č. 3 "O doktora"
3. září 2012 v 13.39 | rubrika: Hanáčtina
Lekce č. 3"O doktora"Pan Vémola, óřednik od sódo, má bolestě v krko. Proto de k doktorovi. "Dobré deň, co vás trápi?"
Slovní zásobaVémolavlastní jméno úředníka od soudu óřednik od sódo bolesť krk zemnica žlotá zemnica břoch čitám tře dně paták Paták počétat moset chvila tédeň tohé jak limec bék
Gramatické okénkoPočítáme hanáckyPočítání je národním sportem hamižných Hanáků. Pokud se jim chcete aspoň trochu přiblížit, nezbyde vám, než se to naučit taky! Čislovky:
|
přečteno: 42x | přidat komentář
|